Po třech letech jsem se opět rozhodl zúčastnit se této lukostřelecké akce. Tato soutěž má několik zvláštností, jednou z nich je sloučení všech lukostřeleckých kategorií do jediné, kde proti sobě soutěží jak střelci s dřevěnými šípy a více či méně tradičními luky, tak střelci s luky sportovními a šípy duralovými či častěji karbonovými. Se svým lukem a dřevěnými šípy jsem tedy nemohl čekat žádné „dobré“ umístění v žebříčku. Ale lukostřelecké zážitky tuto drobnost hravě převáží, tak nebylo o čem rozmýšlet.
Jelikož jsem v té době změnil bydliště, měl jsem to do Ronova jen necelou hodinku cesty. Vyrazil jsem tedy za jasného rána na cestu a dorazil na místo s dostatečným předstihem. Zaregistroval jsem se, zapsal do skupiny a pomalu nasával atmosféru nadcházející soutěže. Kvočnu naší skupině dělal Ajuta, který nahradil nedorazivšího Kačera. S Ajutou jsme procházeli disciplíny tak jak kde bylo volno a jak kde byl pokud možno nějaký stín. Byl to totiž jeden z těch letních tropických dnů, kterých bylo letos ještě mnoho. Tak jako každá soutěž měla i tato některé disciplíny které „jinde nenajdete“. Od ronovského Orlobažanta, přes střelbu ze sedla koně, poměrně časté, ale pěkně zpracované kutálející se kolečka, létající kolečka a v neposlední řadě „kolotoč“. Kolotoč poháněný motorkem se tentokrát točil ve svislé rovině, což bylo o něco těžší než dřívější vodorovný kolotoč. To byla také jediná disciplína na které jsem ve výsledku zcela pohořel. Protože úkolem bylo zasáhnout oba terče do bodovacích zón, ale já měl na druhém terči šíp těsně mimo… Tak jako vždy to byla hra nervů pod časovým limitem, který jsem ale s přehledem zvládl a byl bych býval nemusel tolik spěchat. Tedy poučení pro příště.
Jak už jsem psal, soutěž se vyhodnocovala celkově ze všech střelců a mezi nimi jsem vysoutěžil 35. místo tedy něco za polovinou pelotonu…
Bob
